Nedávno jsem si při cestě na první čtvrtek vzpomněl na pěkný pohled na přátelská setkání, jak je vidí spisovatel Miloš Doležal. Popsala to jeho žena:
»Můj manžel se s pravidelnou umanutostí při pobývání s přáteli, tedy hlavně ve chvílích, kdy setkání končí a my se rozcházíme, dožaduje poslední „tečky“, „středníku“ či „dvojtečky“ (štamprlete, malého piva, dvou malých piv). Volá: „Ještě neodcházejte, tohle se už nikdy nebude opakovat!“ A dodává: „Dopijem a pudem.“ Snad je to obrana proti tmě, samotě, pomíjejícnosti a smrtelnosti, proti prchavosti času. O ždibec nastavované pobývání s přáteli v jedinečné, neopakovatelné konstelaci setkání.«
To už se nikdy nebude opakovat.
Praha: Nezávislý podmelechovský spolek, z.s., [2020]. Strana 191–192.
ISBN 978-80-906962-9-7.